Basová sonáta

Basová sonáta nevěrných duší,
tvé tělo nestálé tercie mučí,
jen prsty levice přirostlé k hmatníku,
jak děvka sedící na kraji patníku..

Falešná septima nepravých hráčů,
barových večírků a denních spáčů,
blýskavé pódia z předrahé slávy,
nestálost partnera, prohnilé mravy.

Dvě slova vyznání napsaná tuší,
lživý alt temna soprán svíc ruší.
Dvě slova nicoty polita voskem,
spojena zklamáním, zoufalstvím, steskem.

Prolhaný cellisto, obchodníku s citem,
spal růži stolistou, drť ji dolomitem.
Nestálý zpěváku, trp na mé hoře!
Odoláš tabáku? Rozestřeš lože?

Čarovná muziko, basový klíči,
proč je tak hluboko cit, co mě ničí?
Odvěká nicoto skonči mé útrapy!
Vražedná poroto, znič v srdci záplaty!

Soudce dnů minulých, polibku rtuti,
tmo slzí skanulých, odsuď mě k smrti!
Nástroji pekelný, kobylko zkázy.
I v hrobě, nevěrný, tvá slova mrazí!