Dvě slova

Mé plahočící srdce po polštářcích z tvých krásných očí
Odebírající všechen jas ze světa co jsem znal
Prostupujíc květinami srdce které točí
Celý svět tebou co já tak miloval.

Tak kde jsi a kdy konečně už uvidím tě
Kdy vrátíš se a budeme zas spolu.
Pro nejkrásnější vteřiny zas políbím tě
A rozezníme tisíc zvonů.

Nekonečnem zhasnem ráno ať těla ještě nevstávají,
Vždyť duše má je duší tvou a u paprsků nedozrají
Jak třpytivé zrnka ranní rosy na tvých rtech,
Tak milióny slůvek co za život já nevyslech

Však jen dvě z nich vedou mne, k tobě, za tebou
Do nekonečna patřící studánky tvé sítě
Že tys mou láskou nekonečnou
A za to já „miluji tě“!