Vrtkavé štěstí

Když ses nastěhoval do mé hlavy, nepředpokládal jsi další stěhování.
Když jsi odcházel, brek a vztek provázeli mé bědování.

Bědování nad hlavou plnou vzpomínek, co odejít nemohou či nechtějí.
Den co den, týden za týdnem živý mě nadějí.

Nadějí, která už dávno není.
Je to naděje, nebo už snění?

Přichází podzim, léto umírá.
Svět kolem, mne do kostky zavírá.

Do kostky, která má metr krát metr a plastové sklo.
Myslím že vím, kde je mé dno – ale kde je má hladina?
Vím kde končí se, ale kde se začíná?

Pomoc! Křičím sic mi síly stačí….
Štěstí se usměje a vzápětí se mračí.