Kat

Odmítáš moje slzy
Něco, co zbytečné je mít
Protože my jsme šťastní
A nic a nikdo to nemůže změnit
Odmítáš mé vzpomínky
Minulost je to, co může spát,
protože přítomnost mě objímá,
usínám s tebou a nutíš mě i vstát
Odmítáš moji bolest
Na něco takového není čas
Jsem s tebou - líbáš mě, držíš, vyčerpáváš
Bez tebe - nabrat síly pro chvíle s tebou jde snáz
Odmítáš stížnosti
Dokonalost tě doprovází
Jsou chvíle, kdy bych ti chtěla něco vytknout,
ale síla vzdorovat ti mi schází
Stal ses víc než jen průvodcem
života, který bez tebe nestál za nic
Stal ses mým soudcem, rádcem, králem
A všechno tvé úsilí není pro nic
Bereš si mé slzy,
jak by patřily ti léta
Jako by nikdy nemohly dopadnout na zem
Bereš si mé vzpomínky, které se mění rázem
v pochybnost mého vlastního bytí
Jsem?
Kdo jsem?
A kdy se zřítím
do vlastních myšlenek?
Do vlastních snů?
Bereš si mou bolest
Ale pokud jsi teď můj,
tvá bolest je i mojí
Co tím získávám?
Bereš si mé stížnosti
Ale co z toho mám?
Komu mám říct, že tohle je nad mé síly?
Komu si mohu postěžovat?
Pokud jsi mým vším - mým soudcem i mým katem...
Mám se před tebou schovat?
Mám utíkat nebo ti důvěřovat?
Mám tě proklínat či milovat?
Mám tě obejmout?
Nasadils mi ta nejpevnější pouta
I kdyby ne...
Nemám potřebu se hnout
Pokud mám umřít v tvých dlaních
Pokud se mám rozplynout v tvém náručí
Jen se mi podívej do očí
Vezmi si mé slzy, vzpomínky - vše
Říkáš, že budu žít, ale vím, že mi lžeš
Zítra už mě neobejmeš
Neslituješ
se nad mou odsouzenou duší
Lidé jsou mnohdy slepí, němí, hluší
Ale ty jsi nad mým tělem stál
Nad ničím jiným ses nezastavil
Jen nad tou chvílí
A ta chvíle vytrvá...