Hovory ve tmě

Nechal jsi vše jak bys šel jen na procházku.
Jako sebevrah, co neví, že skončí na provázku.

Naše rozhovory jsou samá metafora, samé tajemství, jako by bylo hříchem říct to veřejně, říct to celému světu, ba i vesmíru.
Tančíme kolem sebe slovy, šijeme pravdu konvencím na míru.

Ale kde jsme přestali být sebou??
Prsty mé píšíc to jak mrtvé - zebou.

Nechci být mrtvá, já žiju, slyš!
Sundej masku hrdiny, já sundám medvídkovský plyš.