Růžové brýle

Sedíš v parku a pozoruješ padající listí.
Jsi jeden z těch co těžko něco zjistí.

Alespoň ne to, co by měli vědět.
Jsi jeden z těch co bude jen sedět.

Vážně čekáš ze ti štěstí spadne do klína?
Jsem ta co tě šíleně miluje i proklíná.

Miluji den tvého zjevení, proklínám den kdy si zmizel.
Obrátil jsi život můj naruby, na srdci zanechal svízel.

Proč jenom nevidíš, kdo je ten padouch a kdo hrdina?
U tvé slepoty vše končí a začíná – proklaté růžové brýle!