Fialky kvítek aneb Něha

Fialky kvítek probral mě ze spaní
a zašeptal tichým hláskem,
že měl spor s jedním kláskem,
že nemá kde by si, dal dobrou snídani,
že by ten klas dal kvítku páskem.

Dal jsem tomu kvítku napít dobré vody,
překvapen koukám jak hltavě pije
s radostí velkou, jako když lije,
ty trošky vody jsou pro něj jak hody,
jako když pro těch pár kapek žije.

Sotva kvítek dopil, zeptám se směle,
jaktože zmizelo mu po vodě vrásek.
Odvětil že za vším je klásek.
Že ho chtěl dostati do postele,
páč je to největší z jeho lásek.

Poradil jsem kvítku ať je víc něžný,
s něhou to přece dotáhne dál,
možná že dostane, co si tak přál,
něžný kvítek dnes není tak běžný,
možná že bude na louce král.

Za pár dní z psaní z lučního hradu,
vyskočil lístek a do ucha píp,
že kvítek s kláskem maj lásku jak Říp,
proto vám všem dám moc dobrou radu,
s něhou se žije na světě líp!