Jen čekáš

Svítí tvář,
jak lampa pouliční,
možná jsi lhář,
nebo jen srdce ti ční
ven jak transparent,
vidíš se s ní,
a perem na papíru,
roztíráš atrament,
snad krásně spí,
a nemáš žádný argument,
nejenom pro sebe,
díváš se za sebe, před sebe
sníš, jak by ne.

Pak se probudíš,
ráno je jak vrána,
snad spal bys dál,
důvod však nevidíš,
vzpomínáš jak bys hrál,
na svět a na nebe,
jen loutna ti chybí,
a ty nevíš co říct.
Tak zpíváš si pro sebe,
sám a sám,
"ta píseň je pro tebe," říkavals.

Teď jenom sedíš, a vzpomínáš,
jak vánek tě hřál,
srdce ti buší, snad bys ho rval,
slova nemáš jen čekáš,
až přijde sem,
ta dívka co hlídá,
každej tvůj sen.

Pak jen padnuls do listí,
které jemně zašustí,
odrazí pocit tvůj,
tak si ho namaluj,
na zíďku bílou,
a s věčnou vírou,
usnuls zas sám,
opět, usnuls zas sám.