Šeptání příboje

na mořském břehu krásná panna
kůže jako alabastr bílý
sama přišla časně zrána
s mořem pomazlit se chvíli

pěna jí nohy pohladí
a příboj šeptá svoje zvěsti
prý láska život osladí
a někdy taky nosí štěstí

ta dívka vlny pohladí
a příboj šeptá dál
že nikdo už ho nezradí
a že je moře král


dívka jako krásná víla
oči měla jako len
v příboji své tělo myla
naše láska byla sen


krásné bylo milování
zas jsem mohl princem být
slzy prý nic nezachrání
ona chtěla jinak žít


tak na břeh vlna doráží
do moře zpátky padá
z bílých kamínků na pláži
zas příboj srdce skládá....