Motýl na dlani

Motýl na dlani ruce vztažené k nebi
v duši touha často zmáčená peřejemi
snil a déšť mu tvář ve cvalu drancoval
on se však šťastlivec blaženě usmíval

jeho oči se vznášely vstříc orlímu letu
a na nebi mraky tančily jako na baletu
a pokaždé odjinud na něj vítr zadupal
on býval kluk ale jiným se dneska stal

dnes poprvé líbal jinak její krásnou tvář
a vlasy jindy zlehka pohozeny na polštář
teď vnímal jak paprsky jež slunce spletlo
a ponořilo je v zlaté třpytivounké světlo

které polilo šíji křehkou jako drahý pergamen
a lem jejích šatů zametal stopy dávných změn
a on se bořil do kouzla jejích kadeřavých očí
a jí bylo jasné že se od něj už nikdy neodloučí

že s ním je spojena i kdyby život je od sebe rozehnal
do všech stran světa a napříč věkem by je všude štval
věděla že navzdory tomu by ho nepřestala nikdy milovat
jako on věděl že ji má už navždycky a neskonale rád

zrcadlo do duše zářivě bílých princezen
oči nedočkavě vyhlížející jen jeden den
seděla a srdce k ní potají promlouvalo
smála se a uvnitř ji to dokonale hřálo

a štěstí se k ní lísalo jako roztomilé kotě
štěstí zdravé a odolné proti jakékoli psotě
štěstí pevné a bytelné jak hradní brána
štěstí že on je milován a ona milována.