Láska šílená zaduněla
jak motory divých hárlejů
ten pocit husí kůže
smíš mít jen jednou v životě
kdy se ti trémou třesou kolena
a nemůžeš myslet na nic jiného
jsi kostitřasem bezedné touhy
která ti hrozí hlubokou závratí
jejíž stěny tě mačkají radostí
která ti svírá útroby a nepustí
div nevypustíš duši
která si hledá zmateně svou cestu
džunglí posázenou pestrými květy
od jejichž trnů máš probodanou kůži
však omamná vůně tě nutí jít dál
zve tě do svých osidel jimiž tě uchopí
a hodí tebou do lože z mechu a kapradí
a papouščí orchestr přeřvává chechtot kočkodanů
a stromy dupou svými kořeny do rytmu
a ty usínáš slastnou únavou
láska šílená když duní
nad krajinou jako turbolet
ten pocit zažij a na ni zavolej
možná přijde
zítra
možná hned