Noční snění

Měsíc na obloze jasně svítí,
růže už zavřela své kvítí.
Vánek tiše fouká svou symfonii,
omámil i bdělou zmiji.

V dálce sova houká,
liška z nory tiše kouká.
Pes leží ve své boudě,
kotě spinká támhle v koutě…

A v nočním parku na procházce
po pološeptem vyřčené otázce
pohladil chlapec dívku po líci,
v duší jim oběma pějí slavíci.

Lavička je blízko, proto naň usedají,
každý ze svého pokoje utekl potají.
Generace, co radám rodičů nevěří,
on ji a ona jej toužebně přeměří…

V roušce tmy se rty hledají tiše,
motýlci zběsile poletují v břiše.
Na holou paži spalující dotek,
ve vzduchu visí tolik lichotek.

Ramínko padá, odhaluje více,
hříšných nápadů jeden a tisíce.
Noc halí je do své roušky bederní,
aby nebyli vidět milenci rozverní.