Tanec

Svět můj se utápí v lásce, hledá spásu,
když něžná ruka tvá obepne rámě,
a oči zamlžené se upírají k pasu,
kde roztomile vlní se křivky ladné.

Jak krásné se zdají chvíle vášně,
když hudba prostoupí nemocnou mou duši,
když krev rudá již neproudí tak vlažně,
a srdce zpívá, slyšíš je jak buší?

A valčík dál zní plným sálem,
proč se mi tak prázdný zdá,
jen ty a já, v pokoji malém,
a šťastné duše, ach, jen má!

Každý krok je jako vlnka,
na moři tance, osudu,
a slepý pěvec tiše brnká,
slyšíš již jeho violu?

Hledám úsměv na tvé tváři,
ten naději mi dodává,
když svítí hvězdy, oči září,
horoucí plamen plápolá.

Ten spálí v mžiku strach a bázeň,
i nejhorší mé obavy,
svět můj je krásný, horká lázeň,
a pryč jsou všechna bezpráví.

Tu zastaví se hlasy rázem,
tanec rychle ustává,
a ze svých snů jsem zpátky, blázen,
zpět je i smutná nálada.

Cítíš již ten chlad a ticho,
co stahuje se kolem nás?
Cítíš lásku, cit mé duše,
že zadržuji slzy, pláč?

Vždyť to vidíš, nejsi slepá,
že miluji tě, mám tě rád,
že na tebe někdo čeká,
po tvém boku, že chce stát.

Tvá přítomnost mi dává sílu,
já o tebe nechci přijít,
chci s tebou být a mít svou víru,
že s tebou jednou budu žít.