Bolest

Opět tu sedím, opět se musím ptát,
po tomhle jsem toužila?
Zjišt´uji, že není o co stát,
Že zbytečnou touhou jsem srdce soužila...

Chtěla jsem Tě milovat, navěky Tě líbat,
Ty jsi ale odešel a já musela se dívat..
Marně čekám, zda přijdeš či ne,
Ještě chvíli a pláč mě nemine...

Chtěli jsme spolu zastavit čas,
nepovedlo se, on dohonil nás..
Snažím se své srdce zavřít
a svou lásku k Tobě zcela zapřít..

Nejde to, ta bolest nejde snést,
chtěla jsem bát jen Tvá, chtěla jsem Tě svézt..
Otočil ses ke mě zády, neřekl jsi sbohem,
já rozprávím tu s tím tichem nebo s Bohem..

Nepodíval ses mi do očí a neřekl : Nečekej..
Asi jsem měla říct : Miluji Tě, tak se nelekej..
Nepohladil jsi mě a neřekl : Měj se krásně..
Tak tu sedím sama a píšu básně..

Kdybych to tak věděla,
kdybych to tak tušila,
možná bych klidněji seděla,
nebo do zdi bušila..

Ale mohla jsem se o Tebe prát,
nemusela jsem se jen dívat,
mohl jsi mě ještě chvíli hřát,
já nemusela bych o tom snívat..

Všechno je to pryč, nezbylo nic než slzy,
řekl jsi, že brátíš se a dokonce, že brzy..
Pak se ale něco stalo..
A Tvé srdce to s mým vzdalo..

Já Tě prosím s pravdou nešetři,
jedna a jedna přece nejsou tři..
Takhle tomu rozumím, takhle se v tom ztrácím,
marně hloubám v paměti, marně se tam vracím..

Naivně jsem si myslela, že máš mě rád,
myslela jsem, že mám víc, než mohu si přát..
Te´d už prý pro ěm nejsi ani jako kamarád,
všichni mi říkali : Nenech si na prsou hada hřát..

Ty řeči o lásce, vážně jsem brala,
s ohněm krutým jsem si hrála..
Milovat Tě byla troufalost,
byl jsi krutý, přesto nemám zlost..

Pořád jen pláču a pořád se dusím,
nevím jak mám vstát, ale prostě musím..
nemohu sedět, do tmy se dívat,
ale ani se smát a vesele zpívat..

Hodně jsi mi ublížil, to přiznávám,
a bolí to dost, to uznávám..
Svůj život si pomalu přehrávám,
a bolestně si uvědomuji, že prohrávám..

Už němohu dál poslouchat : Bu´d silná..
Už došlo mi sil,
Byla jsem trpělivá a pilná,
a Tys tu alespoń chvíli pro mě byl..

Te´d tu nikdo není,
ano snaha, ta se cení,
ale k čemu to všechno? Nač se bít?
Pro mě tu není nic, z čeho radost mít??

Nezbývá než ještě víc pracovat,
abych z nových dnů mohla se radovat,
ale ani to mi nepomáhá,
ta zoufalá snaha mě zmáhá..

Bože prosím, a´t už je zase den,
chci, aby skončil ten hrozný sen,
sen o mrtvé naději, o lásce co odešla
o mě, o tom co jsem opět nenašla..

Ani netušíš jaký mám strach,
vždy´t co mohlo, to obrátilo se v prach..
Tažena osudem svůj život probrečím,
ale žiji dál a na kolenou neklečím..

Ale přišla jsem na jednu věc - dokážu milovat..
Milovat velice, nejen to slibovat..

Jsem neš´tastná, ale neobvińuji Tě,
jsem dospělá a ne malé dítě..
I přesto však pláču, ruce se mi chvějí,
jako když děti něco opravdu chtějí..
A nedostanou to a nemohou to mít,
stejně jako já s Tebou nemohu tu být..

Není nic co by Tvé místo nahradilo,
ale je pozdě, mé srdce lásku zatratilo..

Láska je kolotoč, láska je blud,
nechci milovat, bude to jen pud..
Svých pravidel, těch už se nepustím,
ty chyby s Tebou si ještě odpustím,
pak už nesmím si to dovolit,
nesmím se bát, nesmím povolit..