Studená slova

Na dlažebních kostkách prosáklých zimou,
trčí zhrzená láska v bolavých mých očích.
Já srdnatě bojoval jsem o tvou přízeň denně,
avšak všechno marné , konec marný,
a byl to boj s větrným mlýnem, předem asi jasně prohraný.
Již se teď přemáhám a nechci propuknout v pláč;
né, já nejsem žádný slaboch, ale slzám bránit nechci,
ba jim poroučím, neklesejte k zemi, já poroučím,
tak co je to s vámi mokré ženy ?

Sám opuštěn a odebrán ze světa, leskne se můj stín
na zvětralé zemi, a tělo moje supům odevzdám.

Já trošku opilý a bez zábran políbil tě na rty,
ale úskok z hrdla tvého byl jak kalich hořkých slíd.
Byl jsem jako padlý u moravských polí.
Bolí mě můj žal, a chci už dopsat konec,
neb přelud mého stínu jen, bajka a hříčka pěn,
a v chomáček mého mechu naneštěstí nebyl
zrovna schován džin.

Já dopadl jsem s láskou jako ti sedláci u Chlumce,
aneb jsem jak padlý anděl pod sluncem.