Zmatená

Zmatení
Trpké je zmatení na patře nejtajnějších snů
Chvíle, co proplouvají dovnitř
Vrážejí do klidných dnů
Vpíjejí se do prázdných nocí
Do těch, kdy bezvládná a bez pomoci
vláčím se chladnou tmou
Pak mě obestoupí
A obejmou
A vlívají se do mých žil
jako živá voda s kapkou alkoholu
Jako štěstí s nutnou dávkou bolu
v jediné injekci
Co tím říct chci?
Jsem zmatená do morku každé své kosti
Tápám v dešti nevyřčených vět
Na stránkách, co učila jsem se nazpaměť
I na těch, co nikdy nezvládla jsem číst
Bylo jich přes tisíc
A bylo jich i víc
Ty knihy zešedivěly pod prachem času
V hlubokém tónu tvého hlasu
V neprobádanosti tvých cest
V neúprosném čase,
kdy sis zachoval svou čest,
svou zodpovědnost i smysl pro pořádek
To všechno, co ve mně vyvolávalo vztek
Tvá rozhodnost a tvrdohlavost
Vše, čeho měla jsem dost
Již po pár týdnech
Tvůj zrychlený dech
ozývající se v mých uších dávno po extázi
Nechtěla jsem to
A teď mi to schází
Jsem zmatená v dešti svých vzpomínek
Vztek?
Ne, není to vztek
Alergie?
Tenhleten život se strašně těžce žije
bez příruček a návodů k použití
Kolikrát ptám se...
Je vůbec k žití?
Tenhleten život plný zmatků a cest
Nechávám se jím vést
v naději, že si svůj cíl najde sám
A pak usínám
A na dotek tě mám
Jsem zmatená
v náruči těchto šílených snů
Jsem zmatená a ty...
Zůstáváš bez vahání můj
Stále stejně zamilovaný
Bláhový a můj...