Srdeční harakiri

Sedím, přemyslím, ale stránka papíru je pořád čistá.
Sedím, přemyslím, ale stále si ničím nejsem jistá.

Možná že emoce temní mou mysl,
možná že tohle postrádá smysl.

Určitě cíl je blíž, ale chci být v cíli?
Určitě miluji, ale je on můj milý?

Nahoru dolů, jak horská dráha.
Já jsem ten hlupák, co pořád váhá.

Ale nad čím, vše nad slunce už je jasné,
nikdy už nic, nebude stejně krásné.

Je třeba zavřít kapitolu, srdce spáchá harakiri…a ustoupí rozumu, konečně!!!