Hvězdička

Spatřil jsem padat hvězdu
jemně temnou oblohou
Svou krásou pohladila mé srdíčko
získala si mou dušičku ubohou
Vydávám se hledat hvězdu
cesta dlouhá a složitá
Za tu krásu a hladké rysy mi stojí
jistě bude i hodná
byť ji neznám
a mé oči
ji jen jednou jedinkrát pohladili.

Měsíce se v rocích utápějí
a ty se
desítkami snů o nás
růžemi co ti dám
desítkami drzých krás
násobí.
Zrazu tváře mé
jsou propadlé
na čele vrásky
na zemi vlásky
a já ležím na smrtelné posteli
a uvědomuju si
že má cesta za krásnou hvězdičkou
skončila.

Před mým posledním výdechem
tiše zakleju
a na zmuchlaný papír
napíšu:
Vězte,
že láska na první pohled
je pouze naivní honba
za zevnějškem
a nikomu za to
nestojí.