Popravčí četa

Stojím před popravčí četou,
která drží osud můj,
tenrkát začalo to větou,
zůstaň a u mě stůj.
Ten můj věčný hřích,
a v očích vzplanutí,
tedˇprázdno v rukách mých,
a stojím u zdi bez hnutí.
Čekám na povel výstřelu,
až to všechno ukončí,
až duše má dá sbohem tělu,
pak už jen zakřičí.
Protože bez Tebe nelze žít,
a já to jinak neumím,
osud už mi stačil všechno vzít,
tak zůstaň v životě mým.