Na konci

Žalem hrdlo se mi svírá,
život je jak polibek od upíra.
Mně nezbývá už žádná víra,
uvnitř tkví jen prázdná díra.

Jak se to stane, to netuším,
vzdychnu, rukávem slzu osuším.
Boha dávno už neruším,
osud svůj snadno sám odtuším.

Netrap mě, jak dlouho ještě?
Slova prý jsou jen kapky deště.
Já v nich vidím spíše kleště,
zmáčknou mě a křičí: ještě!

Chci jen kousek porozumění,
špetku citového souznění,
Koukni na mě - samé blouznění,
ale zřejmě si nejsme souzeni...