Rozhledna z jeřabin

V kůži z jeřabin
křičím do nikam.
Až tohle všechno pohltím,
budu cítit, že unikám…

..unikám,utíkám pryč..
hrajem hru a já nehodím ti míč.
Protože tuším, že přijde den,
kterému scénář společně napíšem
a nebude to jako vždy jen můj sen,
uvidíme svět z těch nevyšších rozhleden.

Jestli společně vzlétnem,
byla to láska,
pokud se zřítíme dolů.
byla to jen faleš,
co v lidských srdcích praská.

Dej mi ruku,
poletíme už…
uslyšíme hudbu
a setřem ze rtů růž…