Tma

Chybí mi ta, jméno bojím se říct,
sám bloudím světem, tma mě stíhá,
chci asi víc, než bych měl chtít,
na má bedra padá fakt silná tíha.
Držím se jednou rukou nad propastí,
dlaně se potí, prsty mi kloužou,
tyhlety aspekty nic dobré nevěstí,
pomalu umírám po tobě touhou...
Tma mi je v patách, já hroutím se níž,
kéž bych se probral z tohoto snu,
padám a padám, už k zemi jsem blíž,
blížím se k tvrdému hnusnému dnu.
Po dechu lapám a něco říct chci,
zavírám oči, už na slova nemám,
byla to otázka života a cti,
nikdy víc srdce své v šanc nedám.
Poslední rána z hrudi se dere,
poslední výdech z nehybných úst,
láska nám naději na štěstí bere,
a tak už neuvidím děti své růst.
Poslední slova, jak chvěje se hlas,
miluji tě, tak vemte mě do pekla,
plamínek života krátí se...zhas...
kam jenom jsi mi, lásko, utekla?
Tma si mě našla, já utéct jí chtěl,
marně snažil jsem se osud svůj psát,
po tobě touhou jsem se jen chvěl,
život chtěl jinak, tak mělo se stát...