Láska

Jako pták jsem vzlétla, ale šíp Amorův mě srazil k zemi.
Že by šlo o slepou střelu nezdá se mi…

Po velkém třesku, následuje velké odcizení.
Je koho zachraňovat, nebo už vážně není?

Všechno je v prachu, jen bílo šedý smutek.
Každý, jen trochu chytrý, by dávno utek – já zůstávám.

Stojím, i když na hlavu mi padá prach,
stojím, přesto já nejsem chladnokrevný vrah.

Lásku moji zabil někdo jiný,
jednoho dne se bude cítit vinný.

Láska je jako život lidský, zabiješ a nejde to vzít zpět.
Láska je jako živá voda, někdy však působí jak nejkrutější jed!

Jed co otravuje naše duše, až z těla vyskočit by chtěli,
jed co nutí nás nespát, koukat do očí, co nejdéle zůstat bdělí.