S láskou bude krásné stáří

Malá kapka rosy,
co rozpouští se Ti po tváři,
je vzpomínka na to,
kdy chodily jsme spolu bosy,
samy, při sluneční záři.

Za tajemné atmosféry...

Květy polního kvítí,
co okolo nás prolétaly,
hladily Tvé tváře,
padaly Ti do dlaní,
věděly, že je Tvé dlaně nezraní.

Vzalas vše do jiné sféry...

Dala jsem Ti srdce,
ten prostý sval,
jak ho nazval kardiolog,
kéž by ho jinak bral.

Hlupák jeden, necita...

Prosté srdce člověka,
především to mé,
leží Ti ve dlaních
a bije pro to Tvé.

Navždy?

Ne navždy, ale teď...

Teď a z čisté lásky,
z té co dělá lidem vrásky,
proto máme stáří krásné,
byly jsme osoby milované.