Je jí pouze osmnáct

Je jí pouze osmnáct,
toliko nádherných let,
co v snech a v náruči
začíná pomalinku usínat.

Snad jen oči mohou prozradit
tajemství skryté za úsměvem,
že k věku teprve vínko poprvé
povoleně a neomezeně chutná.

Sny, sny ty bláhové pak se vynoří,
že svět není jen hřiště krásně dětské,
co v písku a na houpačkách starý pán
odevzdaně s úsměvem na tebe čeká.

A pak, ne nikdy už poprvé,
Toliko nádherných zákoutí tvého těla,
vždyť vše co jen mohu vyjmenovat,
to vše, ve věku tvém osmnáctém,
tolikrát už zkusil jsem v mysli osahat.

Očima jen hltám tvé(její) věky,
co přes zimy k podzimu se schylují,
a po další rok, číslo nové naskočí,
a stále si tě jen v mysli budu brát…