Báseň bez rýmu

Pár dní jsi pryč a všechen smutek
nastěhoval se do mojí duše.

Neptal se proč, neptal se zda smí,
prostě přišel, sednul si a zůstal.

Sedí mi na klíně a v dlaní drží moje srdce,
nechce jej pustit, snad z toho má radost.

Odešels bez rozloučení, beze slov, s prázdnou
a nechal mě tu napospas vzpomínání na hezký chvilky.

Roztouženou a smutnou ve víře, že snad se z toho dostanu, když ty sám bez pomoci dovedls to též překonat.

Teď přichází nabídka, že moje srdce možná chce držet někdo v dlani, hýčkat mě a líbat, dát se mi celý.

Však v srdci jsem Tě plná i když pořád tak sama, jen se svým čekáním, že se vrátíš a zas mi bude líp.

Kdo ví však co bude s jakou přijdeš, co budeš mít v plánu, jak životem dál jít, odstřihl ses teď od celého světa.

A tak tu čekám a toužím, že se vrátíš zpátky a obejmeš mě celou, přesto že jest to možná beznadějný a jiný mohl by mě mít rád.