voníš

.
voníš snad Monikou
vznešená

létala
nad lesy
a já létal s ní
s překrásnou Monikou
vysoko nad lesy, nad zemí
pod tenounkou tunikou
na Petrovy kameny

o půlnoci, namísto k poledni

voníš snad Monikou
však arniku prostřenou
až k její studánce
marně jen předstíráš
v pohádce pro slepce
drolíš se, jen na ni
pohlédneš
Barnabáš čítá
už otče
čí ... ?
můj není
říkáš mi
mé koště
stávkuju
neletím

Monika voněla

ty smrdíš
.