Já volám Anděly!

V zahradě za vysokou zdí,
stojí socha rozdělena ve dví.
Okouzlena krajinou krásou,
leč zjizvena živelnou zkázou.

Úplně se mi zastavil dech.
Co to mohlo být?
Probuzení v očích mých.
Nikdo neměl ani tušení,
že jsi valící se proud vody,
mohutné stěny měnící se v bílý prach.

Když, oči mé spatřily tvou tvář,
já vzplanula jak sluneční zář.
Jen pro tebe zpívat bych chtěla,
každičký den,
sonátu propředenou v ten nejkrásnější sen.

Nevím, proč tak smutná jsem,
to jen daleko je Tvá zem.
Já volám Anděly!
Zapomněl jsi na tlukot srdce?

Ty stojíš tam jak věčnost
a nadále střežíš svá tajemství.
Pro zapomenutá místa v srdci,
pro údery hodin.

Jen v zahradě za hradní zdí,
stojí socha a já s ní.
To pro nás ta mystická hudba zní.