Kosmická

Vždy večer, když se stmívá,
měsíc se na nás dívá potají,
čeká, až se dlaně setkají,
jak hvězdokupy v Mléčné dráze,
hvězdným milencům je blaze,
když se v Orionově pasu
oddávají vesmírnému špásu,
tak už to v kosmu někdy bývá.

Je černočerná tma,
zářící obloha nad námi
je celá posetá hvězdami,
podívej, lepá Cassiopeia
tančí ladně kolem Cephea,
odvážně ho svádí,
jistě se mají rádi,
zrovna jako my dva.

Stahuješ mě k sobě blíž,
jsi moje něžná černá díra,
kde se má cesta uzavírá,
za horizontem událostí
rozplynu se do věčnosti,
stlačen silou v jednom bodu,
v bodu konce, v bodu zrodu,
těším se, až mě pohltíš.