Neumět milovat

Prý je krásné být milován,
prý je krásné nebýt sám.
Však k čemu to je, když ty -
ten stejný cit neumíš dát.
Tvé srdce má ostré hroty,
a víš, že nestačí se jen pousmát.

Nestačí předstírat, snažit se někým být
nakonec každý sám,
musí přiznat a vědět, jak by chtěl žít.

Nechceš, aby tě milovali,
aby tobě cit dávali.
Nechceš, aby věřili,
že někde pod maskou,
můžeš být jak oni.

Nevěříš na city, nevěříš na zázrak,
možná můžeš své pochyby
někomu ukázat.

Však věřili by? Věřili, že nemůžeš,
že nemáš k tomu práva?
Mysleli by, že jsi snobka,
snad bezcitná kráva.