Iluze citu,

Iluze citu, který přestal dýchat,
agónie toho, kdo přávě přestal věřit,
že realita není tak tmavá jak si říkal,
najednou je z víry jen snaha přežít.

Půvab smutku,
který se stal mým hostem
a objal mě párem svých černých křídel.
Zašeptal - vždyť je to prosté,
kdo na ni čeká, pro toho přijde...

Láska nebo smrt?
Na kterou chceš čekat?

Na první z nich,
nechci se utápět v temnotách noci,
chci zase mít pocit,
že můžu létat
a snít...
Věř mi, že v očích mých
jsi dokonalá...