Nahej pláč

Umřel jsem v náruči
její saténové šály
umírám a vzpomínám
jak jí vlasy vlály
když běžela mi naproti
snad přes celej kraj
říkala: miluj mě a hraj

V tmavomodrym šeru
melancholický postele
si tě za ženu beru
s úsměvem, a vesele
Klouže ti po stěnách
nahá ruka, nahej pláč
ve smutných prostorách
Děkuješ? TY nemáš zač

Byla jsi má hvězda
co se ze slunce zrodila
Byla jsi má záře
co se semnou brodila
vždy celým světem
Děkuješ? Že jsem.