Kačence

Kačence své milé píši,
nejkrásnější básničku.
Když ji vidím, sotva dýši,
srdce zrychluje bít pomaličku.

Když tě mé oči poprvé zřely,
v duši mi svatební zvony zněly.
Hned jsem věděl, že si ta pravá,
moje Kačenka. Krásná, vtipná a hravá.

Pak tvé oči. Modré, krásné,
když se do nich zahledím,
chvíle s tebou jsou mi vzácné,
chvíle s tebou jsou mi vším.

A když někdy ouzko mi je,
ty hned při mně stojíš.
A zas srdce rychle bije,
když mi rány hojíš.

Od té doby, co s tebou jsem,
krásně se mi spává.
Každou noc, každičký den
o tobě se mi zdává.

Teď ale píši poslední sloku.
Moh bych však 1 000 slok o tobě psát.
Doufám, že ještě dlouho budeš stát po mém boku
a já tě budu stále milovat!