Procházka

Noční ulici objímá ticho a tma
chlad ukrytý za rohem
se na Tebe usmívá
nemusíš se ho bát
chce Tě jen pohladit
špičkou jazyka ochutnat
tak sebou nemrskej
ať je aspoň jednou rád.

Konečně ses strachu vzepřela
a vydáváš se skrz temný park
oči z keřů pohledy vrhají
na tu drzou krásu
a závidí
závidí.

V černém koutě
si stín podřezává zápěstí
a ty kráčíš dál a dál
a vůbec se mu nedivíš
že se necítí hloupě
takové věci
a na takovém místě,
i ty stíne !

Krok s krokem se střídá
a Ty víš
už se blíží
už jen dvacet
loktů
A přijde
a naráz ho vidíš
vysoko nad obzorem
chlapec jménem slunce
Tě už navždy hřeje.