Pěna francouzských básníků

Ach, jak tak jemná jen z mléka našlehaná,
na tvých rtech z šálečků francouzských básníků,
v potají zelených očí si potichu mlčí,
nehledě na srdce co v zběsilost v hrudi ozývá se.

Ach, tak s jemnotou jazýčku vše slíbat,
bez důvodu s chutí nekonečných přání,
co v mysli, hned vedle pravé šlehačky,
své místečko nejtajnější úzkostlivě tají.

Ach, jen tak s ukazováčkem jemně třít,
vše, ach tak uspokojivě vlhké,
v potají, za dveřmi kavárny anglické,
ach, jen tak až do sucha přes chvějící se tělo,
třít, třít, tří a přitom celý ten okamžik jen snít,
a moci z tvých rtů slíbat pěnu o…

umění básnickém…