Víla "Nadějě"

Bylo to náhlé a bylo to smělé,
bylo to rychlé jak bloudící blesk,
bylo to ze všech stran naprosto skvělé,
bylo to něco co zničilo stesk,
bylo to něco, po čem zbyl jenom lesk.

Z očí ti zářili, zářivé plamínky,
a byť maličké byly, hřály mě moc,
na srdci těžké, jsi měla kamínky,
duši tvou svírala, ňáká nemoc,
tehdy jsi smutnila snad celou noc.

Přes všechny kamínky a přes všechny nemoce,
byla jsi pro mě, jako ta víla,
co přes ty strasti a přes všechny emoce,
ukázala mi kde štěstí je žíla,
ukázala mi že v lásce je síla.

Jednou snad vrátím ti, cos všechno mi dala,
jednou snad pomůžu, zase já tobě,
dal bych snad všechno, aby zas si se smála,
aby ti svítily očička obě,
aby ti svítily v každičké době.