Za zrcadlem

Za zrcadlem ve zlatém rámu
se odráží ta nejkrutější pravda,
a tam, v jejím slunečním chrámu,
spalující žár kreslí cejchy srdcím,
co prohrály bitvu, ne však válku,
přec nešly zbytečně takovou dálku,
přes tiché pouště a osamělé lesy,
to aby nalezly studánku s vodou,
kdesi,
ukrytou v strništi poznání,
pod pavučinou bolesti,
kterou si cestu proklestí,
jen aby mohly dát sílu jinému.

A zatím polapeny dravcem dravců,
tou nejkrutější pravdou pravd,
se odevzdají touze mořeplavců,
když marně lapou po dechu,
když pěstičkami buší o pomoc,
neustále noc co noc
a den co den,
"Ty lásko, pozdravena buď!"