Stýskání

Je tmavá hluboká noc
a mě se opět stýská a to moc.
Řekl jsi mi, již tě nechci,
nechci tě vidět, slyšet zbytečné kecy,
nech mě dýchat,nech mě být,
já již s tebou nechci žít.
Stačilo ti jen půldruhé hodiny
sbalils věci a odešels z rodiny.
Šla jsem za tebou říci co jsem chtěla,
nabídla jsem se ti ůplně celá,
jen jsem se s tím ponížila
a víc jsem si tím ublížila.
Nějak to stále nemůžu pochopit,
jak jsi to všechno mohl zahodit?
Nemám čím zaplnit skříně po tobě,
tvé prádlo se již neválí všude po domě.
Z koupelny zmizelo holení ,kartáček na zuby
a já mám celý život úplně na ruby.
Opustil jsi mě a zřrjmě navždy,
já tu sedím ,na sobě starý špinavý hadry,
cítím se prázdná a zbytečná ,
ke všemu okolo jsem netečná.
Čekám na zvuk klíče v zámku,
pověšení kožené bundy na věšáku
nechci si přiznat že je to marné,
tvoje srdce to již jinam táhne.
Už nepřijdeš,neusměješ se na mě,
nenabídneš mi své silné rámě.
Nezaneseš si mě do naší postele ,
nebudeš se přitom smát a tvářit se vesele,
Už mě zřejmě nikdy nepolíbíš,
už ti nikdy neřeknu ,jak moc se mi stále líbíš,
neuslyšíš,že tě stále strašně miluju
a v duchu si stále budoucnost s tebou maluju.
Našel sis o hodně mladší objev
ani jsi moc nekoukal na zjev,
vím že není tak hezká jako já,
podle mne ,je hodně ošklivá,
Ztratil jsi o mne veškerý zájem
a já ani nevím čím zaplatím nájem.
Další noc co jsem zde bez tebe
a já přes slzy nevidím ani na nebe,
měla bych se pokusit jít konečně spát,
třeba se mi o tobě bude alespoň zdát.
A zase ty stašné myšlenky ,
opět jsem u tebe a tvojí milenky,
co právě teď dělají,
spí a nebo se vášnivě milují.
Popelník je plný,krabička od cigaret prázdná,
ještě chvilku a dočkala jsem se rána.