Včela...

Na chodníku plném prachu.
Na chodníku v cestě prašné,
na lučním chodníku beze strachu...

V prachu mezi kamením,
mezi oblázky a lístky květů,
kde úlomky skla jsou jměním...

Mazi oblázky v sluneční záři,
kde mravenec a kovařík
pobíhají po měsíční tváři...

Na chodníku tom prašném,
pobíhala malá včelka,
nestačila větru ve valčíku vážném.

Spadla z nebe, z rozbouřené jachty
do prachu cest a špíny
mezi kamínky a do květinové plachty...

Zpět, zpátky,
ach vzletět zpátky k nebesům
vletět mezi mračné látky...

Já, ti pomohu, včeličko,
vzletět k nebesům
pomohu Ti, pomohu, i když jen maličko...

Na ruku, pojď! na dlaň
vyzdvihnu tě k slunci
a ty větře včelku odvaň...

Ach, v dlani bolest
od žihadla... od včelky,
vždyť jsem k tobě neměl lest?

Včelka, však v záchvěvu již,
v dlani, v bolesti,
Smrti, Prakrálovně, zemi je blíž!

Ach poslední bzukot křídla,
unavené medonosky,
bez jejího medu budou vajíčka bez jídla!

Poslední křik, pozdrav roji
a oko vyhaslo!...
Sbohem dělnice a bratři moji!

Poslední kapička nektaru z tykadel
zahojila ránu po bodci,
ach slzy, co zajiskřily v srdci zrcadel...

Ach, je mi to líto
odpusť..., odpusťte
jen... srdce, ví to...