Bílý král

Až dosud žil jsem život s bílou věží,
Však teď jsem zmaten a dýchám s těží.
Našel jsem královnu krásnou a milou,
tak jako padlý sníh zářivě bílou.

Co jsem to za krále jež v rozhodnutí váhá,
kterou mám opustit, která mi drahá.
Jak mám hrát další part s černým hráčem,
když sám svoji hraju hru tvrdou a s pláčem.

Nejde tu zahrát pat, remíza pouhá.
Tahle hra už je mi příliš dlouhá.
A ten kdo přihlíží tiše se směje,
ať už mi tahle hra ke konci spěje.

Nakonec zbude v koutku na polici,
jediná figurka na šachovnici.
Věž už mi utekla za střelcem milým,
Královně černý král stáhl šat bílý.