Jáma

Chtěl před tím utéct
Tak moc se snažil
Žít s tímhle břemenem
nechtěl už zažít

Krok dopředu – past
Krok dozadu – zas
Cítil se jak na dně jámy
Nemohl se vyškrábat
Přál si být už zasypaný

Hlínou, která těžká je
Strasti z těla odnese
Trápení, co srdce tíží
Ona však jen přihlíží

Mohla podat
Žebřík, lano
Dostat ho z jámy
Kde tma je, černo

Jeho oči z té tmy svítily
Dívku němě prosily
Ať už dál ho netrápí
Ať vytáhne ho
či zahubí

Nevěděla co má dělat
V hlavě zmatek, v srdci zmatek
Od jámy se odvrátila
A odkráčela na svůj statek

Necítil nic
Jakoby nežil
Její odchod
duši zničil

Mračna se stáhla
Déšť řítil se k zemi
Jáma se plnila
Mladík vysvobozený

Ráno se vzbudila
Svědomí hlodalo
Rozběhla se k jámě
tam jeho tělo plavalo

Pozdě bylo plakat
Sama sebe proklínat
Mladík, jenž pro ni žil
Láskou k ní se utopil...