Sametová mašle

Když sametovou mašli ovážu Ti kolem krku, nedokážeš říci ne,
neodoláváš vábivé vůni růže touhy, ztrácíš se, šílenství Tě nemine,
Když sametovou mašlí pohladím Tvou hebkou tvář, naše těla splynou,
jsme spojení tělem i duší, toužíme víc a minuty přesto tak rychle plynou.

Hořím a žhnu, dívám se, hledám nehledané, poznávám nepoznané,
ale dostávám trochu strach, protože cítím, že něco zlého se stane,
Nevaž mi sametovou mašli přes oči, pak neuvidím hvězdy, neuvidím Tebe,
ano snad byla jsem slepá, stejně jako má touha žít, za to se asi nechodí do nebe...

Odpoštím však svému tělu i své duši,
sametová mašle ted´ mé slzy suší,
nevím co se stalo, ale Ty stále stojíš při mě,
jako tenkrát, když jsi mě hladil, hřál mě v mé zimě...

Dusím to v sobě, musím s tím ven,
Miluji Tě, ale slyšíš jen tichý sten..
Chci Tě, jako dřív, moc po Tobě toužím,
Sametovou mašlí po Tvém srdci kroužím...

Tys však zapálen svým blouzněním zapálil mou sametovou mašli,
hledání nehledaného, poznávání nepoznaného, to je vše co jsme našli,
Sametová mašle ohořelá smutnou láskou, št´astným neštěstím, mrtvým životem..
Jdeme spolu bez sebe, ale jsme spojeni touhou ve svém snu divokém..