Země

Když dva lidé v jednoho spojí se,
těla se přiblíží, ruce se propletou, pohledy se střetnou,
země se zatřese a lidé kolem změn bojí se,
ti spojeni však vidí zemi stále klidnou.

Když život se zrodí z hlubin země naší,
dny se barvou prozáří a naplní vůní,
čas se nám zdá náhle kratší a kratší,
ale jednou, snad ke společné řeči, dojdeme k ní.

Ne jenom slepí umí tiše kráčet tmou,
pro ty všechny já píši tuto báseň mou.