Pro němého

Když ústa zůstávaj němá,
ač srdce tluče na poplach,
pak nejspíš, lásko, nemá
smysl, abych o tebe měla strach.

Když ruce zůstanou v klíně,
namísto aby hladily,
pak k ničemu byly chvíle,
co doteď jsme spolu strávili.

Když pohledy v mlze se ztrácí
a zpátky jen ticho se vrací,
pak, můj milý, nediv se moc,
když ztratím se taky.
A noc,
co dosud tě hřála,
hra, co nyní ti přála,
obrátí, ukáže záda...

- už nebudu chtít mít tě ráda.