Vím, miluju...

Pomalu k půlnoci se blíží,
psi začínají výt.
Víčka se mi klíží,
do snů se jdu vypravit.
Tam, kde Tebe spatřuji,
tam, kam své nejtajnější myšlenky pašuji.
Tvou přítomnost cítím,
malou svíčkou na cestu si svítím.
Už v dálce Tě vidím,
přibližuji se...
všechny překážky odklidím,
natahuji se.
Chci se dotknout,
ujistit se, že tam stojíš,
svá slova však musím spolknout,
vypadá to, že se bojíš.
Pak někdo rozsvítil světlo,
aha, to Slunce, už je nový den.
Do tváří smutek mi to vmetlo,
byl to jen další krásný sen.
A teď už skoro jistě můžu říci,
že slibuju...
I bez zardění na líci:
„ ...asi miluju...“