Nemrtvá láska...

Nemrtvá…
Ležíš mi v náručí, nehýbeš se ani trochu,
Já vdechnout život bych ti chtěl, abych milovat znova tě mohl
Tvá bledá tvář jest znamením, tvé chladné tělo jest důkazem,
Že já jsem selhal, že já jsem neuspěl.

Kéž milovat mohl bych tě znova,
Kéž lásku bych ti znova mohl dát,
Leč minulost se nedá vrátit,
To proto já jsem nyní tak sám

Osud mi tě vzal, vzal mi tě z mé náruče,
Pral jsem se s ním, pral…
Neuspěl jsem, nedal jsem dost obětí,
To proto trpěti nyní musím nadvakrát.

Oh, čase, vládče nad životem a smrtí,
Dej mi šanci, změnit běh,
Běh věcí jež se stali
Dej mi šanci, vrátit zpět, v čem já jsem toliko pochybil…

Oh, čase, co ty jsi provedl?!
Její víčka pootevírají se znova, její tvář znova zbarvila se
Její kůže hřeje, její lásku znova cítím
Čase děkuji ti, čase děkuji ti, že vzkřísil si co já jsem ztratil…

Proklínal jsem tě, nenáviděl a zatracoval,
Znova a znova,
Přál jsem si, aby ses navždy zastavil,
Abys nebral naše milované,
Abys nemrzačil naše životy,
Životy jež se tolik vážíme…
Ale nyní, děkuji ti z celého svého srdce,
Že znova s láskou svou mohu býti.

Lásko má, nyní jsem vrátil čas,
Nyní život s tebou prožíti znova mohu,
Nyní milovat znova tě smím,
Toť největší dar jež jest.