Bez sil

Bez sil
bez nadějí
a bez víry
potácí se mezi panelovými drápy
chladnou nocí
jediné co ho hřeje
jsou krásnostrašné vzpomínky
na ni a na něj.

Leží před ním
rozházené po zemi
jedna vedle druhé
rozbité
bez výjmky
ostré jako lež a přetvářka
a on se k nim zhýbá
jednu po druhé
je bere do dlaní
již krvavě rudých
a v celek je skládá
v naději
ve víru
v jeho a ji
to je to
co mu přáno nebylo
a přáno být nemá.

Ostří vzpomínek
maso na kost oškrábalo
a skládanka je celá
v kaluži krve leží
poslední slza
poslední úsměv
a poslední přání:
nemiluji Tě.