Propast

I duše má solar
a rány na něj
svinsky bolí
chvění přechází do srdce
a čerstvé jizvy
vysypává solí

proč nelze nevnímat
myšlenky za zámek dveří dát
ze smutku udělat sněhovou kouli
a při pohledu jak taje se smát

i duše chce dýchat
a s oprátkou
upadá do bezvědomí
v bolavém srdci
se po čase
i silná láska vedví zlomí

proč nelze nevnímat
bolest co duši ostrými drápy svírá
předzvěstí hluboké propasti
bývá z počátku přehlédnutá škvíra