Proč?

PROČ?

Když jsem tě našla, když tys našel mě,
Byla jsem nejšťastnější člověk na světě.
Když jsme se vodili za ruce a dali si polibek,
Byl to pro mě nejkrásnější zážitek.
Ale teď je to pryč…
Už necítím tvůj dotek dlaně na své tváři.
Už nevidím tvé krásné oči, když ses zahleděl do mých.
Už neznám ten pocit, když jsme byli spolu
A srdce mi bušilo nedočkavostí, láskou a touhou zároveň.
Ale nelituji se, ani ti nic nevyčítám…
Mám jen jedinou, skromnou otázku: Proč?
Proč to všechno skončilo, když ses i ty tvářil tak spokojeně?
Když zavřu oči a chci si tě představit,
Vidím jen prázdno.
Tvé oči, ústa, celý ty jsi pryč.
Ale já nechci vidět pouhou tmu.
A nechci to ani vrátit zpátky.
Chci jen slyšet tvou odpověď.
Proč?