Bystřina v lese

Měl jsem velikou žízeň,
chtěl jsem se napít,
sucho, sucho ach trýzeň,
do prsou se bít!
Já chci moc, moc pít!

V ústech tak moc vyprahlý,
už ani slzy,
sucho, oheň, žár náhlý,
umřel bych brzy,
ach v prachu hrůzy...

Padl bych již vyčerpán,
ale já spatřil jsem,
potok a k němu byl pozván,
klikatil on zem,
volal, pojď sem...

Pil jsem, lačně jsem já pil,
každou kapičku,
i s květy a všechyn pyl,
v záři měsíčku,
jen..., jen... kapičku

Však bystřina náhle se,
zvlnila tak moc,
už řeka byla v lese,
pohltila noc,
Stébelko! Pomoc!

Já jsem se však netopil,
vznášel jsem se v ní,
láskou jsem se opil,
miloval se s ní.
Cit v lásku zní!

Řeka tak prudká, dravá,
ten potok v lese,
ta voda živá, zdravá,
přeskočí i meze.
Láska jmenuje se...